Již současníci vnímali Karla Dostala jako „jediného českého divadelního klasicistu“ a chápali Dostalovo tíhnutí k estetickým kvalitám, jímž je klasicismus vymezován: jeho inscenace jsou budovány jako harmonická jednota, promyšlená a racionálně proniknutelná struktura. Dostal estetiku klasicismu celoživotně promýšlel a snažil se svým dílem přiblížit ideálu, jejž si již roku 1929 v eseji Cesty za velkým mrtvým (Paříž – Berlín – Praha) pojmenoval jako „nový klasicismus“. V přednášce bude vyložen význam tohoto Dostalova pojmu a poté bude představen Dostalův vztah k estetice klasicismu na případu jeho inscenací klasicistních tragédií inspirovaných antickými předlohami, tedy Racinovy Faidry (ND 1925/26) a dvou inscenací Goethovy Ifigenie v Tauridě (Městské divadlo na Královských Vinohradech 1921/22 a ND 1942/43).
Mgr. Alena Sarkissian, Ph. D. je vědeckou pracovnicí Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR. Vystudovala divadelní vědu a klasický řecký jazyk na FF MU v Brně, doktorské studium absolvovala na divadelní vědě FF UK v Praze. Ve svém výzkumu se zabývá zejména antickou kulturou a její recepcí. V současné době je hlavní řešitelkou grantu Karel Dostal: od moderny ke klasicismu. Od roku 2006 působí na Katedře divadelní vědy FF UK v Praze, kde vede semináře zaměřené na antické divadlo a drama a na ruské divadlo 2. pol. 19. stol.
Více na teatrologie.cz