Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920–2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze, překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod, úspěchy a osudy Laterny magiky, vstup na velkou světovou scénu operní a baletní i práci s významnými světovými režiséry v činohře. V případě Josefa Svobody nestačí jen vyjmenovat a popsat inscenace, nedílnou součástí jeho tvorby a světového věhlasu byly i jeho objevy v oblasti nových divadelních technologií. Rozšiřování jeho „scénografické abecedy“, jak on sám pojmenoval arsenál prostředků, které může moderní divadlo využívat ve scénografii, se stalo jeho celoživotní posedlostí. K poznání Svobody – architekta – by měla posloužit i kapitola o jeho nerealizovaných projektech divadelních budov. Důležitou součástí a inovací této monografie je kompletní soupis díla doplněný, pokud jen bylo možno, malým informativním obrázkem ke každé položce.
