Divadelní revue 1/2018 otevírá studie „Společně na rozhraní: téma nejistého společenství v současném britském divadle“. Clare Wallace v ní na trojici současných britských dramat Tima Crouche, Davida Greiga a Caryl Churchillové analyzuje zájem o fenomén komunity a prekarizace lidských společenství. Studie Milana Pospíšila podrobně pojednává o opeře Josepha Weigla Švýcarská rodina (Die Schweizerfamilie) z roku 1809 a věnuje se i prvnímu českému provedení díla v roce 1823 ve Stavovském divadle v překladu Simeona Karla Macháčka. Lenka Jungmannová se v eseji „Postdramatické divadlo jako pojem aneb Post teatrologie?“ vrací k vlivnému konceptu postdramatického divadla Hanse-Thiese Lehmanna a soustředí se na jeho terminologickou, teoretickou a metodologickou nekonzistentnost. Jan Hyvnar v textu „Poznámky k encyklopedii nonverbálního divadla“ představuje vznikající projekt katedry nonverbálního divadla pražské HAMU. V čísle najdete rozhovory s dvěma členy Odin Teatret – Eugeniem Barbou a Kaiem Bredholtem z roku 2016 – a Lenka Jungmannová zpovídá divadelního teoretika, kritika, estetika a pedagoga Petra Pavlovského. Otiskujeme také všech třiatřicet došlých odpovědí na anketní otázku „Jaké počiny v oblasti teatrologie (a okolí) považujete za posledních pět let za zásadní, inspirativní či pozoruhodné a proč?“ A Miloš Mistrík recenzuje knihu Georgese Banua Les Voyages du comédien o podobách herectví, která vyšla pod českým názvem Nepodrobený herec.
