Jerzy Grotowski, jeden z nejvýznamnějších režisérů a divadelních myslitelů 20. století, překročil svým svatým divadlem (tak ho nazval režisér Peter Brook) meze divadla při hledání jeho duchovně-technických kořenů. Nejprve zkoumal v Teatru Laboratorium divadlo, pak začal divadlem zkoumat lidskou situaci, člověka a jeho možnosti. Rozmezím byl rok 1968, Apocalypsis cum Figuris, vrcholné divadelní dílo, otevírající cestu k paradivadlu a iniciacím. V onom roce, převratném v mnoha ohledech, absolvovala tehdejší studentka divadelní vědy, dnes teatroložka a divadelní pedagožka, PhDr. Jana Pilátová půlroční stáž u Grotowského a tato zkušenost určila její celoživotní zaměření. Kontakt s Grotowským udržovala i nadále, publikovala statě o jeho tvůrčích postupech u nás i v Polsku, přednášela na mezinárodních konferencích, vedla tvůrčí dílny doma i v zahraničí. Kniha Jany Pilátové je jediným českým původním příspěvkem k mezinárodnímu roku Grotowského (2009) a je nominována v oblasti divadelní kritiky na Cenu F. X. Šaldy.
